Karel Toman Poems

Na naší studnì ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
...

Jaromírovi

Stín stromù zelený tì na svìt uvítal,
zahrada jarní tišila tvùj pláè.
...

Veselé jarní pøeháòky
a první boží duha nad krajinou!
Rozsívku složil hospodáø
a dùvìøivì
...

Jdem všichni, s ženami a dìtmi
a se snem pøedkù.
Jdem slunce pøivítat, jež vyvolala ze tmy
modlitba vìrných pokolení
...

Po cestách zavátých a po silnicích
rod opuštìných bloudí.
Sychravé zimy dlátem bolestí
monogram bídy ryly v jejich tìlo,
...

Vy štìdré stromy zahrad i vy podle cest,
jež vztyèujete ramena
k obloze šeré, k nebi beze hvìzd
v dnech dušièkových do mlh vždy nových,
...

Šla do Betléma rovná cesta,
záøila hvìzda, všechno bylo prosté.
A za nábožných písní
sny otcù našich vìènì putovaly
...

Ty bože révy, který posíláš
paprsky slunce na nalité hrozny,
na zlaté hrozny, hrozny fialové,
...

V zahradu uzavøenou svìtu
šum klasù zavívá a voní živným chlebem.
Pokojná píseò žní jde po polích
a pod ohnivým sluncem
...

Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru snìžných polí
nasloucháš rytmu života,
zda nìkdy neslyšíš
...