Únor Poem by Karel Toman
Únor
Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru snìžných polí
nasloucháš rytmu života,
zda nìkdy neslyšíš
hlas hlubin ?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlèení zemì bolí.
Však dole
tep srdce chvìje se a skrytý pramen temnot
dere se k svìtlu.
A píseò mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štìstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víøe však nejsme sami.
This poem has not been translated into any other language yet.
I would like to translate this poem
Delivering Poems Around The World
Poems are the property of their respective owners. All information has been reproduced here for educational and informational purposes to benefit site visitors, and is provided at no charge...
5/2/2024 2:59:36 PM # 1.0.0.1119
