Písne Kosmické (#7) Poem by Jan Neruda

Po nebi hvezdic je rozseto
lesem jak zvoncu vresnych,
dech casu je merne provadi
v jasavych kruzich plesnych.
Vidime plesu jenom cip -
zkoumej a citej sebelip,
mistre v pocetnim cviku,
nespoctes tanecniku!

Vesele se Zemi Mesic jde,
Zeme zas v mocnem kruhu
se okolo Slunce otaci
v zarivem planet pruhu.
A i to velke Slunce zas
kolem vetsiho vede nas -
a toto slunce jeho
kde jde? - a kolem ceho?

Mysli se nejvys - a nad tebou
hvezd jako vresnych zvoncu -,
a kdybys byl jako Slunce star,
nedomyslis se koncu!
Klecim a hledim v nebe lic,
myslenka leti svetum vstric -
vysoko - prevysoko -
a slza vhrkla v oko.