Písne Kosmické (#31) Poem by Jan Neruda

Zelena hvezdo v zenitu,
svit vesele, vesele!
Kdyz si tak nekdy vzpomenu,
jak stari jsme pratele!

Pred lety jsi mne slysela,
jak jasne jsem zavysknul,
kdyz jsem sve devce poprve
si na prsa pritisknul.

Pred lety jsi mne videla,
jak desne jsem ublednul,
mrtvou kdyz jeji rucinku
jsem k ustum svym pozvednul.

To jsou jen drobty zivota,
jen bubliny pramene,
clovek si na ne behem let
tak nahodou vzpomene.

Radost i zal my prezijem,
my prezijem cokoli! -
Nac ale nahla slza ta -
vzdyt mne to uz neboli?